Dlouhá zkušenost mi říká, že pokud s nějakým problémem nemohu pohnout, vyplatí se ho zformulovat tak, aby ho pochopil někdo zcela nezúčastněný. Někdy přímo dokáže poradit řešení jiným způsobem, než jak jsem nad tím uvažoval sám. Většinou na ten jiný přístup přijdu sám už na základě toho, že jsem se zastavil, poodstoupil a problém popsal jinými slovy. Tady máme IMHO opačný případ - Stanislav je zablokovaný ve své představě, kterou ale neumí ani sám sobě, natož někomu dalšímu, popsat, co vlastně obsahuje, a v důsledku toho se pořád motá dokola nad přístupem k řešení, který mu připadá jediný možný. On možná jediný možný je, ale možná ne; to nejde ani odhadnout, protože prostě pořád nikdo z nás, ani S., neví, o čem je ten problém.
Můj odhad je, že to řešení existuje a je dost jednoduché.
